Jak Karin (ne)způsobila nehodu

Karin si pořídila řidičský průkaz a Eda jí koupil auto.

Jednoho dne řídila svůj vůz a blížila se k označenému přechodu pro chodce. Čekala tam paní s kočárkem. Zastavila a dala jí přednost. V tom uslyšela ránu. Zezadu do ní někdo narazil s takovou razancí, že jí podpěrka hlavy rozdrtila skřipec ve vlasech.

Karin vystoupila a šla obhlédnout karoserii. Viníkem nehody byl otupělý důchodce. Jeho stejně stará neotupělá manželka jí sdělila, že důchodce má vysokou horečku, je mu špatně, ba na omdlení, a že ho tudíž (ze sedadla spolujezdce) veze na pohotovost. Vysvětlení, kterého se jí dostalo, zřejmě mělo ospravedlnit jeho nepozornost za volantem. Důkazní řízení vygradovalo ponaučením, že kolem nemocnice má jezdit opatrně, protože se do ní koncentrují pacienti, a má tedy dávat pozor, aby do ní nikdo nemohl najet zezadu. Instrukce jak přesně lze tomu bránit už bohužel poskytnuty nebyly.

.

Jiného dne Karin opět řídila svůj vůz a blížila se k semaforu u křižovatky. Jelikož tam skočila oranžová a nejela v koloně první, zabrzdila. Ne tak řidič za ní. Uslyšela známý náraz a opět dostala opěrkou ránu do hlavy.

Sotva vystoupila, obořil se na ni třicetiletý chlap, že měla zrychlit a ještě stihnout křižovatku přejet. Že si nemá sedat za volant, když se ještě nenaučila jezdit. Hlava ji z nárazu bolela, a tak ani nebyla moc schopná mu oponovat.

Několik měsíců poté Karin zase spořádaně jela autem podle pravidel. Když projížděla křižovatkou, uvědomila si, že se do ní ve stejnou chvíli vřítilo další auto zleva. Ovšem pouze ona byla na hlavní, tím si byla naprosto jistá. Nicméně stejnou jistotou, byť falešnou, vládl řidič druhého vozu. Boční náraz vychýlil její vůz z dráhy a zdemoloval přední i zadní dveře.

Vystoupila dveřmi spolujezdce a šla se podívat na vzniklou škodu. Z druhého auta vystoupil manželský pár ve věku kolem padesáti let. Pán byl slušný, chtěl sepsat protokol. Jeho manželka ho ovšem okřikla, aby nebyl hloupý a vyrovnal se s Karin na místě, že servis škodu úmyslně navýší. Nabídli jí 14 000,-, což s díky odmítla (finální škoda se vyšplhala na 120 000,- Kč).

Při vyplňování údajů do protokolu si polohlasem povzdechla, že oproti stereotypnímu narativu, že ženy jsou horšími řidičkami, je to už během jediného roku potřetí, co jí chlap naboural auto.

Paní, excitovaná nehodou a předtuchou ztráty pojišťovacího bonusu, ji v tu chvíli okřikla:

,,Tak teď jste se sama odhalila! Jestli vás pokaždý naboural chlap a nikdy ženská, tak ty chlapy dráždíte a za všechny nehody si můžete leda tak sama. Já například neřídím, tak nemůžu žádného chlapa vyprovokovat k nehodě. Ženská za volant nepatří!“

Doma se Karin s pláčem svěřila Edovi. Ten poznamenal: ,,To je fakt. Furt někde překážíte. Já mám taky samé špatné zkušenosti se ženskými, do kterých jsem vlítnul, protože zrovna byly v cestě.“